O povinných soutěžích na veřejné zakázky

Nedávno mi jeden klient otevřel oči, když pregnantně formuloval myšlenku, která je v retrospektivě zcela evidentní a pro dělání IT byznysu dost zásadní. Já si ji však nikdy explicitně neuvědomil a to přesto, že jsem se v jejím přímém vlivu v poslední době pohyboval hned několikrát. O co jde?

Poznámka na úvod: Původně jsem tento článek po dopsání neshledal dostatečně zajímavým pro publikaci, ale shodou okolností došlo o pár dní později k naprosto ukázkovému kolapsu jednoho systému přesně ilustrujícím myšlenky z článku. Vzal jsem to jako znamení, že to publikovat smysl má:

Kdo někdy zažil peklo veřejné soutěže o (polo)státní zakázku, ví, že co se tradičně ‎prezentuje jako opatření proti korupci a pro efektivní hospodaření dosáhne v praxi často pravého opaku a po cestě k tomu zadupe do země chuť do života většiny zúčastněných. Zákonná pravidla soutěží možná fungují dobře na dodávky betonu, ale v jiných kontextech fatálně selhávají. Legenda o nutnosti mít v soutěži minimálně dva uchazeče i když se soutěží dodávka vědeckého přístroje vyráběného jednou specializovanou firmou na světě v počtu jednoho kusu za rok je typickým příkladem.

V kontextu IT je to zase tak, že připravit k nabídce plán softwarového projektu, aby jeho reálný průběh nebyl napadnutelný mnoha audity ze stran všech existujících státních kontrolních institucí a nakonec ještě i fungoval, představuje ve skutečnosti velkou část jeho celkové pracnosti. Tuto pracnost nikdo kromě výherce proplacenou nedostane a kvůli její velikosti pak stačí i pár takových nevyhraných soutěží k vážným ekonomickým problémům firmy. Nemluvě o zábavnosti takové práce a souvisejícím dopadům na morál zaměstnanců.

Tohle všechno znám bohužel až moc dobře. O čem jsem ale moc nepřemýšlel je, jak zoufalá je situace i z druhé strany. Důležité IT systémy nejsou zbytný asset, ale klíčová součást provozu firmy, jejíž nefunkčnost může firmu s přehledem zcela paralyzovat. Co tedy dělat, když se do soutěže o takový systém přihlásí kromě známých dodavatelů třeba i firma, kterou byste si podle názvu zařadili spíše mezi maloobchodní prodejce potravin než mezi software housy? Co dělat, když taková firma nabídne ne o 10% lepší cenu, ale čtvrtinovou, kterou zcela přebije jakkoli velkou kvalitativní část hodnocení nabídky?

Jasně, až to takový dodavatel podělá, je možné z něj vysoudit kalhoty. Ale k čemu to je firmě nebo úřadu, jehož provoz je paralyzován nefunkčním systémem? Smysl jejich existence nejsou mnohaleté právní bitvy, ale aby dělali to, k čemu jsou založeny. ‎Proč tedy nevyloučit jasně nedůvěryhodné nabídky čistě z důvodu jejich nedůvěryhodnosti? Protože to v dnešní době, kdy žaloba čeká hned za rohem na každého, kdo se odváží podepsat se pod jakékoli rozhodnutí, vyžaduje koule z ocele. Zvlášť když se o dotyčném dodavateli proslýchá, že jeho právní nebo marketingové oddělení je mnohem schopnější, než to inženýrské.

Až teď se dostávám ke slibované pointě. I státní firmy a agentury fungují v konkurenčním prostředí. Nemohou si dovolit zastavit kvůli nefunkční soutěžím všechny inovace a rozvoj. Nemohou si dovolit obětovat flexibilitu na oltář právně neprůstřelných plánů. A proto se musí uchýlit k jedinému řešení, které jim situace dovoluje. Soutěže pokud možno nedělat, ty rizikově se vyvíjející bez udání důvodů rušit a založit vlastní vývojové oddělení.

Zakládat vlastní vývojový tým je asi jako zakládat vlastní stavební oddělení, když hledáte nové sídlo firmy. U nesoftwarových firem je to téměř vždy projevem naivní amatérské arogance, která nemůže dobře skončit, ale v podmínkách současných pravidel veřejných soutěží je to naopak asi jediný racionální projev pudu sebezáchovy. Proto myslím, že ho v tomto specifickém sektoru budeme vídat častěji a bude lepší se na to spíš připravit, než nadávat. Od HR až po konzultantské firmy.

PS Když jsem přemýšlel, jak by se tedy vlastně veřejné zakázky bez nesmyslných pravidel soutěží řídit měly, vynalezl jsem kolo a zastupitelskou demokracii. Zjištění, že drakonické zákony o soutěžích jsou vlastně jen nefunkční náhražkou neschopnosti populace správně používat daný politický systém, je velký poznatek sám o sobě.

PPS Na toto téma jsem už dokonce slyšel i‎ legendy o firmách, které mají svůj byznys model postavený na vydírání ‎právě tím, že se do soutěže přihlásí a soutěž tak zlikvidují. Nemohu potvrdit, nezažil jsem, ale po nějakých zkušenostech mi to vůbec nepřipadá nereálné.