Už dlouho mě svrbí prsty k napsání článku o zážitcích z hledání práce a technických pracovních pohovorů, ale zatím jsem to nemohl publikovat veřejně. Původně jsem chtěl sepsat několik těch nejzábavnějších historek, ale během poslední doby jsem potkal několik článků, které absurdní situaci na trhu práce popisují seriózněji, takže připojím jen pár ironických komentářů.

Tak za prvé: všichni přijímají jen ty nejlepší a nejtalentovanější. To zní správně. Až na to, že to dělají i všichni ostatní. Takže všichni mají ty nejlepší a nejtalentovanější lidi, daleko víc nejlepší než všichni ostatní. Kdo je dost nejlepší a nejtalentovanější posuzuje Karel, protože už je pět let po škole, takže je úplně nejvíc nejlepší a nejtalentovanější úplně ve všem. Doporučení od jiného interního člověka je třeba brát s rezervou, přestože je samozřejmě taky nejlepší a nejtalentovanější, ale co kdyby nebyl.

Z logiky věci pak samozřejmě vyplývá, že všechny firmy platí nejvíc a nabízejí nejzajímavější práci, asi jako Google.

We hire the best, just like everyone else

Za druhé: schopnosti kandidáta (na jakoukoli pozici) se hodnotí podle a) osobního dojmu z hodinového pokecu, b) vypracování todo aplikace, c) testu z temných zákoutí transakční izolace/binárních operací/algoritmické složitosti atd., d) kombinace předchozích.

Zkušební doba určitě neslouží k vyzkoušení kandidáta. Číst blog/web kandidáta, jeho kód na GitHubu, odpovědi na StackOverflow, profesní Twitter nebo někdy i LinkedIn zatěžuje víc firmu než kandidáta a to je nefér a navíc kdo má tušit, že má web na stejné doméně jako email. Seznam dodaných projektů a referencí z nich je spíše přitěžující, protože je podezřelý tím víc, čím lépe zní, protože člověk, který se během pohovoru ztratí v souvislostech tak základní věci jako java.util.collections API přece nemohl designovat software stack frontendu největšího českého bankovnictví.

Technical interview performance is kind of arbitrary

Za třetí: Vývoj softwaru není inženýrská činnost, kde se většina důležitých věcí odehrála před 30 až 40 lety, ale jeden z podoborů marketingu, kde se vše důležité odehrálo během posledních pěti let. Je opravdu těžké nevidět paralelu s výběrem partnera devatenáctileté teenagerky (křivák a kytara rules), včetně pozdějších následků.

We only hire the trendiest

Dobrý vývojář se pozná tak, že kóduje 24/7, nemá žádné jiné zájmy a určitě nemá rodinu. Díky tomu pro něj není problém během týdne ještě před pohovorem dělat domácí úkoly, kvízy a jiné questy v rozsahu od 3 do 20 hodin. Tento trend je tak báječný, že jej brzy určitě převezmou i jiné obory, třeba elektrotechnici by měli na pohovor chodit s klopným obvodem vlastní výroby.

Top developers can have a life outside coding

A nakonec: Práci seženete nejjednodušeji tak, že vypíglované CV odevzdáte na HR oddělení firmy a necháte to na odbornících.

Job hunting and salary negotiation

Teď ironii stranou, člověku by se to chtělo hodit na HR, manažery a vůbec korporát celkově, ale on je to z velké části bohužel reálný obrázek stavu našeho průmyslového odvětví jakožto demografického fenoménu.

The last programming language (Sice to s tématem nesouvisí, ale moje oblíbená hláška je v 49:45 - “…and that should scare the hell out of you, because …….. YOU KNOW!”