Nedávná práce mě zavedla k zajímavému vystřízlivění ohledně “magických” vlastností kvantové fyziky. Uvědomil jsem si to, když jsem si všiml, že vlastnosti jednoho mého inženýrského řešení začínají nápadně připomínat jednotlivé interpretace kvantové fyziky.
Až donedávna jsem se nikdy v životě nemusel vzdát luxusu databázových transakcí nad konzistentním datovým modelem. Zadání mě ale donutilo jejich hranice trochu nabourat a pozorovat systém uprostřed transakční změny na nižší úrovni jednotlivých sub-atomických změn. Uprostřed transakce jsou některé změny již provedeny a naznačují/omezují výsledný modelový stav, ale jiné ještě provedeny nebyly, takže výsledný stav není jednoznačný (i bez uvažování rollbacku). Jak interpretovat takové pozorování pozorovateli, který rozumí pouze sémantice konzistentního modelu?
- Pravděpodobnostně: Na základě již proběhlých sub-atomických změn je možné určit množinu možných výsledných stavů včetně empiricky zjištěné pravděpodobnosti, že takový stav nastane. Pozorovatel pak vědomě pracuje s více možnostmi s váhou odpovídající jejich pravděpodobnosti.
- Mnoho světů: Pozorovatel se může rozmnožit a každá jeho instance pracuje s jednou z variant potenciálního výsledku jako kdyby to byla jediná skutečnost.
- Budoucnost ovlivňuje minulost: Když je pozorovateli prezentován jen jeden z potenciálních výsledků a transakce v budoucnosti dopadne jinak, změní tato budoucnost svojí minulost.
- Entanglement: Provedené subatomické změny mohou predeterminovat několik variant návazných změn ve stejné transakci. Tyto varianty dalších změn jsou tedy provázané tak, že jakákoli další změna definitivně potvrzující jednu z variant uzamkne v ten samý okamžik i všechny zbývající volné proměnné v adekátních hodnotách odpovídajících potvrzené variantě.
- Pozorování ovlivňuje měření: Obecně jsou všechny tyto intrepretace vynuceny jen cíleným pozorováním v nevhodném okamžiku nedokonané změny. Rozumný pozorovatel si počká a nechá si konzistentní výsledek předložit ve správný čas.
Nechci tím dokazovat nějakou konspirační teorii, že kvantová mechanika je důsledek naší existence ve výpočetní simulaci, ale to, že podobně podivná logika se může objevit i ve zcela banální situaci jako důsledek jediného problému - existence přechodné neidentifikovatelnosti reality v daném modelu. To, co jsem považoval za hlavní popkulturní stopu kvantové fyziky je možná jen volně související vedlejší efekt natolik prostý, že jsem ho sám nadesignoval jako inženýrské řešení úplně jiného problému.