Zoufalství racionalisty ve světě mýtů

Tenhle článek se ukázal nad moje síly. Jako programátor vzešlý z herecké rodiny neustále přepínám mezi hodně rozdílnými způsoby myšlení, jejichž odlišnost mě začíná čím dál tím víc fascinovat. Abych se totiž nezbláznil ze střídání tak rozdílných způsobů myšlení, vykrystalizovala mi v hlavě jakási intuitivní syntéza umožňující jejich křehkou koexistenci.

Chtěl jsem prozkoumat jak moc je tahle syntéza soudržná nad rámec své utilitární použitelnosti a ve vztahu k běžným filosofickým směrům, ale nemám na to. Učesat tu haldu neformálních, intuitivních myšlenek do něčeho konzistentního a identifikovat v tom nějaké zavedené koncepty, ze kterých by se dalo čerpat další poznání, je příliš těžké. Je cítit, že kroužím okolo fundamentálních pojmů jako je mýtus, morálka, redukcionismus nebo Curry-Howardova korespondence, ale pořádně to uchopit nedokážu.

Níže je formulovaných pár zárodků ze kterých jsem vycházel. Jak jsem upozorňoval, mohou být nekonzistentní banální i zcela nesmyslné, je to jen pracovní materiál, ze kterého se mi nepovedlo nic vyrobit, ale i tak bych si to chtěl poznamenat. Dál čtěte pouze pokud máte perverzní zálibu v jalové filosofii.

  • Pravdivost je atribut tvrzení, nikoli faktů.
  • Rozdělení syrové reality na tvrzení a jeho faktické naplnění dává vzniknout pravdivosti a jako takové je prerekvizitou racionálního myšlení. Toto rozdělení je však zcela svévolné.
  • Pravdivost může být vnímána jako kontrolní redundance myšlenky a racionální myšlení jako akt komunikace.
  • Inherentní nedostatek racionality pro nahlížení reality je, že stejná fakta mohou vystupovat ve více tvrzeních s rozdílnou pravdivostí.
  • Příběh jako kauzální spojení arbitrárního výběru faktů je forma tvrzení.
  • Pravdivost má v lidském myšlení spíše vedlejší význam, důležitější jsou atomické symboly lidského chápání jako třeba “dobro” a “zlo”, které nese příběh jako své další atributy.
  • Hodnoty atributů příběhu nelze na rozdíl od racionální pravdivosti určit pouze z faktů. Lidem nejpřirozenější způsob jejich určení je na základě strukturální podobnosti s jiným příběhem, kde jsou již známé.
  • Mýtus je příběh, který má hodnoty svých atributů imperativně dané.
  • Inherentní nedostatek příběhu pro vzájemnou komunikaci (navíc k problémům samotné racionality) je možnost arbitrárního výběru mýtů použitých k jeho porozumění.
  • Poezie, na rozdíl od příběhu, je forma komunikace, jejímž cílem je člověk jako takový, ne nikdo a nic dalšího skrz něj.
  • Cíl poezie umožňuje spolehnout se na apriorně sdílené lidství, které pro svojí rozsáhlost přebije v jejím kódu cokoli jiného.