Jeden z nejsilnějších filmů festivalu Jeden svět o tom, jak si jedna američanka jela léčit komplex do Konga.
Řeč bude o filmu s originálním názvem "The Greatest Silence: Rape in the Congo". Je to film, kterým letos začínal festival filmů o lidských právech "Jeden svět" a můj dojem z něj je trochu dvojjaký.
Těžko říct, co mě motivuje k napsání této minirecenze, ale nejspíš to budou pochybnosti o motivaci režisérky k jeho natočení. Je to film mimořádně silný, autentické záběry, rozhovory s oběťmi i pachateli(!) znásilnění, jehož rozsah vzrostl do obludných rozměrů (statisíce případů) po začátku občanské války v Kongu. Obraz "porouchané" společnosti, ve které vládní vojáci znásilňují ženy vlastní země a vykořisťují vlastní obyvatelstvo. A při tom všem dokážou říci, že kdyby to někdo udělal jejich rodině (matkám, sestrám), zabili by ho.
Zkrátka na začátku se vám zvedne žaludek a zvedlý zůstane. A právě proto, že situace je tak otřesná, jsou nepochopitelné chvíle, kdy se s ní režisérka sama srovnává. Byla totiž obětí znásilnění ve Washingtonu DC. Chápu, že po něčem takovém má silnou motivaci točit filmy s touto tématikou, nechápu, proč se srovnává se ženami v Kongu. Potřebuje-li o tom mluvit, tento film mi k tomu přijde naprosto neadekvátní místo.
Po každém takovém vstupu člověk na chvíli procitne a uvědomí si, že film je vlastně plný plačících žen, klacků zapíchaných v přirození mrtvých těl, ale o původech se mnoho nemluví. O jednotkách Interhamwe, zodpovědných za genocidu ve Rwandě, které se po válce uchýlili do Konga, padne pouze několik vět. O důvodech, proč Konžští vojáci přebývají v džungli jako opice se nedozvíme nic. O jakém lektvaru, jehož součástí je soulož, se mluví? Přitom užívání tohoto "lektvaru vítězství" vypadá skoro jako oficiální doporučení armády.
Zkrátka nesmírně závažné téma, u kterého jsem si ale nebyl jistý, čeho chtěla vlastně Lisa F. Jackson dosáhnout. Řešit situaci v Kongu nebo se vyrovnat s vlastním znásilněním? Odhalit důvody krize společnosti nebo vytvořit panoptikum hrůzy? Každopádně odejdete alespoň lehce otřeseni, což se u dokumentů, které mají na něco upozornit, počítá.