Marseille, Calanques

Title image

Marseille, ležící na pobřeží středozemního moře, je třetí nejlidnatější městská oblast ve Francii se silnými africkými vlivy a proto není příliš vhodná pro klidnou dovolenou, přestože stojí za to alespoň na den nebo dva zažít její rušnou exotickou atmosféru. Naproti tomu přírodní rezervace Calanques (Zátoky), vzdálená od zastávek Marseillské hromadné dopravy pár minut chůze, je úplně jiná káva.

Středa - Marseille

Mezinárodní letiště Marseille-Provence je od centra vzdálené asi půl hodiny jízdy. Spojení zajišťují autobusy Navette stojící hned před letištěm za tučných 8,5 € (téměř cena mojí letenky s Lufthansou bez letištních poplatků!!!). Cílová stanice je vlakové nádraží Saint Charles, umístěné prakticky ve středu města.

Od nádraží je vzdálen doslova pár kroků hostel Vertigo, pravděpodobně jedno z nejlepších míst v Marseille, kde přespat (a zároveň jedno z těch nejlevnějších). Bohužel jsme rezervace dělali příliš pozdě a hostel byl plný, takže jsme museli vzít zavděk novou pobočkou Vertiga umístěnou ve starém přístavu (Vieux Port). Po příjezdu jsme však zjistili, že to je možná ještě lepší volba z hlediska polohy, atmosféry i služeb.

Vertigo bylo natolik příjemné místo, že jsme náš pobyt prodloužili na tři dny, což bylo umožněno i zjištěním, že hromadná doprava jezdí z Marseille přímo ke všem důležitým místům v Calanques. Poslední noc byl hostel sice plně obsazen, ale přemluvili jsme recepčního, aby nám pronajal jeden z pokojů, které jsou normálně o víkendu zavřeny z důvodu přílišného hluku z hudebního klubu umístěného pod nimi. I když jsme měli připravené špunty do uší, dalo se to vydržet i bez nich (kdyby na pokoj nepřišel ožralý američan s nějakou kočičkou).

Po obědě jsem usnul jak špalek, takže jsme stihli už jen dojít si pro plynovou kartuši do obchodu Au Vieux Campeur (255, Avenue Du Prado, opravdu široká nabídka od potápění přes camping až po horolezení, kartuše mají šroubovací i narážecí).

Pak už byl večer a my šli sledovat západ slunce k bazilice Notre-Dame de la Garde, jejíž areál je bohužel otevřený pouze do sedmi (i tak ale stojí za to se po nejvyšším pahorku Marseille projít), takže jsme to otočili a šli na druhou stranu Vieux Port do staré Marseille. To už se začalo stmívat, a ačkoli je to čtrť krásná, její naprostá liduprázdnost vyvolávala trochu stísňující pocit (umocněný tím, že polovina lidí, které večer v Marseille potkáte vypadá, jak to říct, prostě divně). Koupili jsme zmrzlinu za dvě padesát a odkráčeli na hostel.

Čtvrtek - Marseilleveyre

Autobusem číslo 19 ze zastávky Castellane (za kruhovým objezdem spojující Rue de Rome a Avenue du Prado) až na konečnou u La Madrague, tam přesednout na autobus 21, který jede přes Les Goudes (všimněte si po levé straně kamenné zdi u skalky kterou jsem tam před pěti lety stavěl v rámci pracovního tábora :-)) až do zálivu Callelongue.

Odtud již vychází několik značených cest, z nichž jsme vybrali tu na Rocher Saint Michel. Výšlap je to pěkný, slunce praží, druhá polovina května je asi nejzazší čas, kdy tenhle výstup není kvůli horku nepříjemný (ale pamatuju si, že i v tom červenci se to dalo). V jednom místě je dokonce třímetrová stěnka s vysekanými stupy. Když se člověk nabaží výhledu, trochu se vrátí a sedýlkem projde na cestu vedoucí do La Mounine a odtud po pobřeží do prvního krásného kalanku - Marseilleveyre. Malá plážička, ošuntělý bar, nádhera, i když opravdové skvosty jsou ještě dál na východ. Po pobřeží je možné se vrátit do Callelongue za něco málo přes půl hodiny. Poslední bus zpět jede asi v půl osmé, což je v případě rychlé chůze bez zastávek rezerva až zbytečná, popsaná cesta se dá projít i za tři hodiny, když na to přijde.

Je dobré mít s sebou průvodce (hledejte "calanques randonnees"), protože cesty jsou značeny, jak to říct slušně, no francouzsky. Navíc s časem potřebným pro projití cesty je to jako v normálních horách - nedá se odhadnout podle vzdálenosti. Původně jsme plánovali dát puťák z Les Goudes až do Cassis na druhé straně rezervace, ale nejasnosti ohledně možnosti spaní venku nás odradily. Na místě jsme to však všechno zjistili a pravidla jsou následující: rozbalit v oblasti stan je zakázáno celý rok (a kontrolováno), bivakovat (pouze spacák a karimatka) je dovoleno mimo sezónu kdekoli, v sezóně zakázáno. Sezóna začíná, tuším, někdy v červnu, v průvodci je to určitě napsané.

Další dobrá informace je, že bivak by byl naprosto luxusní vzhledem k množství značených i neznačených jeskyní, zvláště v okolí Rocher Saint Michel. Navíc to vypadá, že v okolí Calanques existují i nějaké záložní hostelové možnosti. Bohužel jedna má strašné recenze na tripadvisor.com a od druhé jsme dohledali (dostali) pouze telefonní číslo (0442010272), GPS polohu a jméno "Auberge de Jeunesse de La Fantasse".

Pátek - Sormiou a Morgiou

Autobusem 19 (přestupní lístek na jednu hodinu 1,5 €) na zastávku Rond-Point du Prado, přesednout na autobus 23 a jet až na konečnou nedaleko zálivu Sormiou. Pak chvíli dál pěšky po silnici do sedýlka (tady už jsou vidět i nějací horolezci) a odtud dál cestou při silnici do Sormiou, snobského ráje. Sormiou je asi nejhezčí, co jsme viděli, ale nečekejte, že vás pustí do restaurace, když máte na zádech baťoh (pakliže neplatíte zlatou visou - alespoň takhle nám to číšník vysvětlil).

Cesta do Morgiou vede na začátku podél levého břehu zálivu, ale kousek za přístavem odbočuje vlevo. O kousek dál rovně je však místo jako stvořené pro nádherný piknik.

Morgiou je o poznání obyčejnější místo, ale má také své kouzlo. Kouzelná zastrčená pláž je vzdálená pár minut chůze po pobřežních skalách po levé straně zálivu. Je zajímavá tím, že je tvořená do hladka omletou skálou - vypadá jako okraj mělkého porcelánového umyvadla. Mimochodem našli jsme jí díky tomu, že jsme měli k dispozici v mobilu staženou podrobnou satelitní mapu do prográmku TrekBuddy. To je v celých kalankách velmi dobrý pomocník. V případě potřeby můžu poskytnout (má přes 600MB). Cesta zpět vede nejdříve po silnici a pak krátkou spojnicí s příjezdovou cestou do Sormiou.

Sobota - Port-Miou, Port-Pin, En Vau

Přesun do kempu v Cassis autobusem Navette ze zastávky Castelane. Bohužel tam nemá vyznačenou zastávku, takže je potřeba se zeptat místních, kde obyčejně zastavuje (taková telefonní budka - prostě Francie). Přímo před kempem je zastávka na znamení.

Z kempu je možné asi za tři čtvrtě hodiny dojít do Port-Miou, kde je možné si (po předchozím objednání) půjčit mořský kajak v Kayak Club des Calanques de Cassis. Na kajaku je dovoleno projet se v oblasti mezi En Vau a Cassis, přičemž se nesmíte vzdálit víc jak 300 metrů od břehu.

Výlet na kajaku je naprostá bomba, začátek v poklidných vodách zálivu poskytuje čas na základní zvládnutí techniky a následný výjezd na otevřené moře je neskutečný. I při klidném moři nejsou výjimkou metrové vlny, které téměř převyšují člověka sedícího na kajaku. To v prvních minutách způsobuje mírné mrazení v zádech, ale poté, co si člověk vyzkouší, že i drobný kajak je zárukou bezpečí, je to pro suchozemce čirá fantazie.

V Port-Pin i En Vau jsou drobné pláže většinou dost plné, ale s kajakem není problém usadit se vzdálenějších skaliskách, kam se ti, co přišli pěšky, nedostanou. V En Vau navíc tvoří jednu polovinu zálivu kolmá stěna s úžasnými horolezeckými cestami , takže o zábavu je postaráno (pokud jste lezečky omylem nechali doma, asi se dá něco nasmlouvat s místní adrenalinovou cestovkou).

Neděle - Marseille

Navette zpět do Marseille opět stojí přímo naproti kempu, opět na neoznačeném místě, jen občas přijede s hodinovým zpožděním a občas vůbec. Stihli jsme se najíst ve vyhlášené restaurační oblasti okolo Cours Julien (jinak též vyhlášená anarchistická oblast) a zajít na trh poblíž křižovatky La Canebiére a Rue Longue des Capucins. A pak domů:-(.

P.S. Fotek máme málo a rozhodně ne ty nejhezčí, protože jsme většinou samou krásou na foťák úplně zapomněli.

Last update
201005250000