Reakce na článek "Za prahu sobeckou" v Lidových novinách z 12. 5. 2008.
Ladislav Tajovský vyniká v umění napsat mnoho a neříci tím nic. Propadl totiž starému neduhu ekonomů - přesvědčení, že je jedno, jestli prodáváte brambory, vzdělání, zdraví nebo morální imperativy. Stačí aplikovat školní vzorečky nabídky a poptávky a je možné řídit třeba stát stejně jako hanbinec. Jeho texty se pak podobají jako vejce vejci, mění se pouze slova specifická pro popisovaný obor.
Výsledkem je článek, který místo informací přináší "pocit". Přináší cosi, co při zpětném ohlédnutí vlastně není možné podložit nějakými skutečnostmi, zato je ale jasné, že je to ohavnost hodná vymýcení. Tento styl je hodný soupeřit s komunistickými pamflety, s jejich samozvanci a podvratnými živly. Stejně jako v těchto textech je v pozadí ideologický názor, umně skrytý sítí z části emočních, z části logických, avšak naprosto irelevantních úvah.
Kultura není rohlík, cituje pan Tajovský a záhy se tomuto názoru vysmívá. Před dalšími úvahami bude asi opravdu potřeba tuto otázku vyřešit. V představách liberálních ekonomů probíhá návštěva divadla následovně. Návštěvník odevzdává své peníze divadlu. Je za to usazen do sedačky, kde je následující dvě hodiny oblažován a jsou mu generovány příjemné pocity. Pokud návštěvník uzná, že tyto pocity byly hodny jeho peněz, přijde znovu. Nebo naopak.
Těžko říct, kde se toto pojetí kultury zrodilo, ale není to důležité. Důležité je, že dobré divadlo není produkt, který má za cíl oblažovat. Je to umění, které má alespoň občas nastavovat kritické zrcadlo společnosti (jakkoli je to provařený slogan) a být i jinak nepříjemné (což se nevylučuje se zábavností, nepříjemně se bude cítit hlavně Claudius). Stejně, jako by žádný školák dobrovolně nedokončil ani první třídu základní školy, člověk pohodlný a s "šedým svědomím" do dobrého divadla nepáchne a jeho odpor bude úměrně posílený cenou vstupenky. Otázka je, zda si to společnost morálně rozložená nejen 40 lety komunismu, ale i 20 lety následného vývoje, může dovolit.
Má tedy stát podporovat divadlo? Vtip je v tom, že ačkoli se to zdá být jádrem všech sporů, panuje okolo toho shoda. Radní prosazující tržní principy paradoxně souhlasí s tím, že divadlo není běžný produkt, tedy zasluhuje dotace. Až ve chvíli, kdy se mají tyto dotace rozdělit se náhle rozpomínají na volnou ruku trhu. Z tohoto pohledu je jasné, že princip rozdělení podle návštěvnosti je pouze ideologická zástěrka pro úplně obyčejné vysávání fondů. Pravicová rétorika nicméně získá mnoho příznivců, kteří jsou ochotni se do krve bít, aniž by věděli, že jediné, čeho dosáhnou, je přesun peněz od společnosti prospěšných organizací k přátelům pražských radních. Jinými slovy dotace na vstupenku je pouze způsob, jak obejít podmínku společenského přínosu divadla, které má dostat dotace.
Ale zpět k článku pana Tajovského. Je to skutečně pozoruhodný člověk. V jedné chvíli zaměří svůj intelekt na biologii, chemii a agrární politiku, aby mohl napsat fundovaný článek na téma biopaliva. Za týden je tu pak znovu, tentokrát však o divadle. Jestli za ten týden nastudoval problematiku vlivu dotací na kulturní úroveň a kulturní úrovně na kvalitu života, je buď geniální nebo pánbůh s námi.
PS: Ačkoli jsem to tak nezamýšlel, tenhle text je krásnou ilustrací toho, o čem mluví. Keců spousta, podstata fuč, dobrý novinář ze mě asi nebude. To, co jsem chtěl původně napsat je, že Tajovský je blbec co má potřebu se vyjádřit ke všemu, co kde zaslechne, ale většinou tomu hovno rozumí. Jeho styl vypadá jak opsaný z anticharty a po vzoru komančských veršotepců tím ideologicky obhajuje další blbce, co taky ničemu nerozumí, ale o to větší kokotiny dělaj. Strašný je, že tyhle zmrdi už se tak rozlezli, že vytvářej samonosnou, odolnou konstrukci hovadnosti jako za starých časů. Ach jo.